Za 2. světové války existovala v našem kraji pouze jediná obchodní akademie, ve Frenštátě pod Radhoštěm. Po osvobození v roce 1945 byla nově otevřena Obchodní akademie ve Vsetíně a Obchodní škola v Novém Jičíně. Ve Vsetíně byla tehdy zřízena od 1. září 1945 1. třída OA a 1. třída OŠ s pobočkou.

Umístění školy bylo provizorní - v přizemí gymnázia. Pro katastrofální nedostatek učitelů se po celý školní rok 1945 - 46 vyučovalo nouzově. Ředitelem školy byl jmenován Ing. Eduard Schmidt a jediným profesorem byl Stanislav Rezek. Protože byli na celé škole pouze dva vyučující a tři třídy, měla každá třída vyučování pouze čtyřikrát týdné, a to osm hodin denně. Oba vyučující si tehdy rozdělili předměty takto: ředitel Ed. Schmidt - všechny předměty komerční a prof. St. Rezek všechny ostatní. Pro oba vyučující to znamenalo nesmírné zatižení: 48 hodin týdné bez nároků na proplacení přespočetných hodin.

Ve školním roce 1946 - 47 přibyly: 1. ročník OA a 1. ročnik OŠ. Tyto dvě nové třidy byly umístěny v Hasičském domě, v bezprostřední blízkosti gymnázia. Podařilo se získat nékteré externí učitele, kteří vypomáhali ve vyučování účetnictví / pan Jungwirt - Junek z MNV Vsetín. Všeobecněvzdělávací předmětý pomáhali učit učitelé z OSŠ ve Vsetině.

Když ve školním roce 1947 - 48 byly přijaty dvě nové třídy, stoupl počet tříd na sedm a nebylo možno pro nedostatek vyučovacích prostor školu ve městě umístit. Proto byl k tomuto účelu adaptován internát Zbrojovky ve Vsetíné - Jasenicích. Vždy ze dvou internátních pokojů byla vybouráním zdi vytvořena jedna učebna. Škola ziskala dostatečný prostor, ale spojení bylo velmi nevýhodné. Po příjezdu na nádraží ve Vsetíné museli žáci přestoupit na lokálku, která všechny žáky i učitele odvezla 4 km do Jasenic. Vlakové spojení však nebylo výhodné, vznikaly velké ztráty času.

Když se v roce 1949 začaly mezinárodní poměry přiostřovat, dala Zbrojovka škole výpověď. Ministerstvo školství bylo v té době postaveno před úkol nadbytečný počet obchodních akademií a obchodních škol snížit. Rozhodlo tedy tak, že zrušilo OA ve Frenštátě, OA ve Vsetíně a OŠ v Novém Jičiné a otevřelo 1. ročník OA a 1. ročník OŠ ve Valašském Meziříčí. Ze tři škol byla tedy vytvořena jedna.

A tak od školního roku 1949 - 50 bylo všech šest tříd přestěhováno do Valašského Meziříčí, do budovy bývalého učitelského ústavu, kde však již byla umistěna JSŠ. Mezitím byl název školy změněn na "Vyšší hospodářská a hospodářská škola". ředitelem byl ustanoven Maxmilián Hons.

Obě školy, JSS a VHŠ, žily v budově ve velmi stísněných poměrech. Nepomohlo ani, že dvě třidy HŠ umístilo ve své budově ředitelství PŠS. Když JSŠ přijala další třidy, místo již vůbec nestačilo, a tak VHŠ byla v roce 1953 přestéhována do budovy v Husově ulici. VHŠ získala novým přestěhováním více prostoru, ale pro osm tříd to nebylo řešení dostačující. Mimo to budova, která byla dokončena v roce 1875, nevyhovovala ani po stránce hygienické. A tak žily opět v nedostačujících prostorách dvě školy - VHŠ a OSŠ.

Od počátku šedesátých let nese naše škola název střední ekonomická (SEĎ) a ekonomická škola (EŠ). Po dvacetišestiletém provizoriu, teprve ve školním roce 1971 - 1972, získala škola svou vlastní budovu v Leninově ulici.

Ve školním roce 1971/72 získala Střední ekonomická škola ve Valašském Meziříčí svou vlastní budovu na dnešní Masarykově ulici (dříve Leninova).

S odstupem času se dá říci, že to bylo opět provizorní řešení - adaptovaná budova bývalé národní školy s přístavbou už tehdy nevyhovovala potřebám školy. Chyběla tělocvična, jídelna, ale i učebny.

Učitelé často závodili s časem, protože některé učebny byly v pavilonu v sídlišti Pod oborou (vedle prádelny), některé na ZŠ Křižná, tělesná výchova se vyučovala v Dělnickém domě a v tělocvičnách jiných škol, stravováni zajišťovala jídelna gymnázia na Husově ulici.

Vybavení odborných učeben - psacími stroji a prostředky výpočetní techniky, bylo ale nejlepší v kraji. Už ve školním roce 1971/72 vlastnila škola např. počítač Cellatron.

Ve školním roce 1974/75 bylo upraveno a rozšířeno školní hřiště a vybudován tenisový kurt.Zimní maratony vyučujících a žáků po tělocvičnách ale pokračovaly.

Výstavba tělocvičny byla zahájena 2. října 1981. Byla prováděna svépomocí a hodiny odpracované žáky, učiteli a rodiči se počítaly na tisíce. Slavnostní otevření se konalo 3. září 1984. Tím ale stavebni práce neskončily. Ve školním roce 1985 se zase stavělo - přístavba ke stávajicímu pavilonu. Škola získala 6 učeben, 2 kabinety, prostornou vstupní halu.

Ubytování a stravování studentů mělo být zajištěno v internátě, který se začal stavět v roce 1986 - jako přístavba objektu v sídlišti Pod oborou. Změněné ekonomické podmínky po roce 1989 změnily i ekonomickou situaci školy a také potřeby školství ve městě.

A tak "výměnou" za rozestavěný internát, v němž je dnes rodinná škola, a za třídy v pavilonu v sídlišti Pod oborou, v němž je od 4. září 1995 Průmyslová škola pro neslyšící, získala Obchodní akademie budovy bývalých jeslí a školky bývalého Osvětlovacího skla. Ty od 4. záři 1995 slouží potřebám školy.

Chtělo by se říci - už dost bylo budování, vždyť historii školy tvoří - zejména od školního roku 1971/72 - jen stavby, přístavby a v podtextu kontrolní dny na stavbách, hlídání termínů a peněz, kolaudace...

Z ředitelů školy se stávají stavební odborníci, políři. Bylo to náročné - řídit každodenní provoz školy, učit a zároveň vést nějakou stavbu. A že to zvládli, za to jim patří dík. Komu? Bývalému zástupci ředitele Stanislavu Španihelovi, bývalým ředitelům školy Ing. Jaroslavu Čípovi a Ing. Jaroslavu Halaštovi.